jak vznikl VOLNEJ KULCAJK

Jednou pan VOLNEJ zjistí, že nemá žádný trenky a je mu hrozná zima. Paní VOLNÁ běduje a naříká nad krutým osudem svého muže. Paní VOLNÁ chodí jako bez duše

a usilovně přemejšlí. Tu přichází vysvobození, má nápad!

"Ušiju mu trenky sama!" a dá se do práce. Honem běží do nejbližšího sekáče a vyplení oddělení pánských triček. Vybírá ovšem jen ty pěkné a ne moc obnošené. Spěchá domů, nemá nikde ani chvilku stání.

A už všechny trička honem strká do pračky. "Ještě že mám nový balení prášku

s Jelenem!" pomyslí si paní VOLNÁ a bez zdržování přemejšlí nad střihem trenýrek.
"Jen aby byly dost pohodlný," říká si pro sebe.

Jak ty trička doschnou, tak začíná stříhat. "Přední díl, zadní díl, táááák a ještě tady aby to sedělo" a začervená se. "Jen mi sem teď nechoď," huláká na pana VOLNÝHO

a zabouchne mu dveře před nosem.

Tři dny a tři noci se z parádního pokoje ozývají zvláštní zvuky. "Co to tam ta ženská bože kutí?" říká si nevěřícně pan VOLNEJ a dá si radši pivo.

Když konečně paní VOLNÁ vychází s krvavejma očima ven z pokoje, usmívá se a je šťastná. V rukou nese balík něčeho barevnýho. "Tu máš můj mužíčku ode mě dárek,"

a vrazí mu tu haldu do rukou. Pan VOLNEJ nejdřív nechápe, ale už mu to dochází.

Navlíkne si jedny trencle a roztomile se na svou ženu usměje. "Děkuju ti miláčku,"
a vrazí jí pár hubanů z lásky.

A od tý doby paní VOLNÁ pořád šije ňáký trenky.

No a teď už taky šije ňáký trencle pro sebe a další kámošky, páč si chce taky užít ten skvělej pocit svobody.